Nejsou přírodní společnosti svojí otevřeností svým způsobem sympatické? Vybavuje se mi výjev z filmu Tanec s vlky. Jak Kevin Costner leží ve stanu a jeho rudý přítel tam bez ostychu souloží se svojí ženou... Obdivuju hinduistické stély, hluboké porozumění univerzálnímu vesmírnému principu v symbolickém vyjádření Kosmického tance. Domnívám se, že vztah mužů k ženám ovlivňuje více chování otců k matkám než tvrdost cenzury p0rnografie. Osobní víra každého z nás obdařuje svými dary, tajemstvími i okovy.
Necítím se být povolán k filosofickým disputacím o svobodě sexuální identity a sociálních důsledcích veřejného vystavení p0rnografických materiálů. Mohu zde jen podat vysvětlení proč jsem já sám tolikrát namaloval nahé nebo souložící postavy.
Erotické kresby, tuš na papíře, 2002
Výsledkem těchto kreseb bylo, že na konci semestru byl jejich společný námět zvolen vedoucím atelieru jako téma klauzurní práce. Jako jednu část klauzur jsem společně s Alfredem Symůnkem, o několik let starším spolužákem, narozeným v Praze, vytvořil sérii společných obrazů. Velice svěží, svobodné a hravé střetnutí dvou energií v malbě je metaforou erotiky v principu. Mimo tuto řadu, podobně jako Alfred, jsem vytvořil ještě dílo samostatné, kterým je rozměrná kresba s názvem "Velká šukan1ce". Podobných jen tak z hlavy nahozených dvojic jako v předchozím souboru je tu mnoho. Výsledkem je panorama souložících postav, s klesající hustotou osídlení směrem doprava. Bez úmyslu předem toho docílit zde došlo k řadě podobností figur se skutečnými postavami. Celé panó je jen velká legrační podívaná na to, že to dělají všichni.Šiva - Šakti (Davidova hvězda), olej na sololitu, 45x68 cm, 2001
Tento obraz je hrou s posvátnými smyboly. Průnik dvou trojúhelníků, Davidova hvězda je hluboce duchovní obrazec s řadou významů. Jedním z nich je i rovnováha mezi mužským (ohnivým) a ženským (vodním) principem, zastoupeným dvěma základnami proti sobě stojícími trojúhelníky.
Rovnováha, ve které je možný život. Toto (s)tvoření života vyjadřuje nauka Indů personifikací Šivy a Šakti. Existuje řada dalších, esoternějších výkladů tohoto spojení principů.
Tento obraz vznikl o dva roky dříve než klauzurní kresba "Velká šukan1ce" a jeho vůbec námětem není sex samotný.
Nahota jako symbol ducha a soulož jako symbol tvoření. Šiva Lingam vědomí stojí a Šakti Jóni projev se o Něj tře. Díky tomuto principu jestvuje hmota vesmíru a jáství, které ji může zažívat.
Porody myšlenek, akvarel, 2006, soukromá sbírka v ČR
K takovému pojetí jsem se vrátil i v poslední době, kdy už mě samotné ztvárňování sexu nezajímá. Je mi spíše prostředkem k vyjádření závažných skutečností, prostředkem, který působí jako odlehčení, ale zároveň diváka neodolatelně zaujme.
Erotické výjevy namalované za účelem odvedení pozornosti k duchovní problematice nabývají síly átmavičárijské bouře. Tento akvarel je věnován vlastnosti myšlenek, které na sebe navazují a jedna z druhé se rodí, až je snadné zapomenout, že jejich identita je vlastně mimo nás a není třeba se jimi jako zcela klamnou a jen na svých vlastních principech závislou hrou vážně znepokojovat a ztotožňovat se s ní. Následující řádky jsou z pera milovaného Alana Wattse.
"Dalším důvodem je, že sexuální láska je v kulturách, zřetelně oddělujících člověka od přírody (zvláště když je království přírody pociťováno jako podřízené a znečištěné ďáblem) obtížným a problematickým vztahem. Není třeba připomínat, že křesťanské, zvláště pak anglosaské kultury mají sexualitu svázánu mnoha předsudky, těžko pochopitelnými pro lidi žijící mimo tyto kultury, a že my sami jsme si vědomi toho, do jakého stupně nás ovládá "rozumný sex". Tyto předsudky nevyřešíme tím, že se budeme snažit prostě zapomenout na to, co nám po dva tisíce let radili naši moralisté. Ani léčba založená na úzce lékařské nebo psychiatrické úrovni, tvářící se, jako by to byla čistě biologická záležitost.
Sexuální láska je především nejintenzivnějším a nejdramatičtějším z obvyklých způsobů, kterými lidská bytost vchází ve spojení a vědomý vztah s něčím mimo ni samu. Mimoto je nejživějším z obvyklých lidských vyjádření organické spontánnosti, a nejpozitivnější a nejtvořivější příležitostí lidské bytosti být něčím přenesena za její vědomou vůli. Sotva se podivíme tomu, že kultury, ve kterých se jedinec cítí izolován od přírody, jsou zároveň kulturami, které jsou choulostivé na sexuální vztahy, na něž často pohlížejí jako na degradující a ďábelské - zvláště ti, kteří se upsali duchovnímu životu.
Neuspořádaná sexualita Západu (a některých dalších kultur) je jistě zpúsobena skutečností, že sexuální vztah nikdy nebyl vážně integrován a osvícen životní filosofií. Neměl žádný účinný kontakt s říší duchovní zkušenosti. Nikdy nepožíval důstojnosti umění toho druhu, jako v indické Kámasútře, a tak by se v našem žebříčku hodnot mohl řadit níže než vaření.
Křesťanská svátost manželství tento vztah teoreticky posvěcuje, ale v praxi se tak děje jen nepřímo a s výhradami. Označili jsme sexuální vztah za vztah "živočišný" a v této rovině jsme ho také z větší části ponechali. Manželství ho ani tak nezušlechtilo, jako spíš oplotilo, naivně věříc, že "věrná láska" najde způsob, jak vztah učinit plným a svatým. Je možné, že by tento náš přístup k sexu pominul, aniž by bylo nutno přicházet s nějakými novými technikami nebo vytvářet určité speciální podmínky. Snad by vymizel sám od sebe, samovolně, kdyby naše kultura poznala skutečnou spontánnost. Ale to bylo a zůstává nemožné, dokud je lidská osobnost řízena výlučně egem, které má tendenci vystupovat proti přírodě jako odloučená duše nebo mysl. Hovoříme-li všeobecně, filosofický styl, který jsme v naší kultuře sledovali, a typ duchovní zkušenosti, kterou jsme pěstovali, nás nedovedl ke konstruktivnímu užívání sexuality.
"Je pro muže lépe, když žije bez ženy. (...) Svobodným a vdovám pravím, že je pro ně lépe, když zůstanou tak jako já. Je-li jim zatěžko žít zdrženlivě, ať vstoupí v manželství, neboť je lepší žít v manželství než se trápit. (...) Ale i když se oženíš, nezhřešíš. A vdá-li se dívka, nezhřeší. Dolehne však na ně tíseň tohoto času. (...) Chci říci, bratří, toto: Lhůta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou jako by je neměli. (...) Já bych však chtěl, abyste neměli starosti. Svobodný se stará o věci Páně, jak by se líbil Bohu, ale ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil ženě..."
Toto zdráhavé tolerování sexu jako nesnesitelného tlaku, který, někdy za přísných podmínek, musí být uvolněn, ho klade na úroveň naléhavého vyprázdnění střev, politováníhodného pozůstatku živočišnosti, který byl šťastně zachován za branami Nebeského království. Jako takový nemá sex žádný pozitivní vztah k duchovnímu životu.
Ale naštěstí pro růst křesťanské spirituality pronesl svatý Pavel tato slova jako radu a ne jako příkaz. Neboť tyto názory jsou v rámci Písma svatého v protikladu s Písní písní, která byla ovšem alegoricky tlumočena ve smyslu "duchovního manželství mezi Kristem a jeho církví" nebo mezi Kristem a duší. Jak uvidíme, jsou v křesťanském dědictví možnosti rozvoje sexuální lásky nejen v manželském svazku, jako prostředku rozjímavého život, ale také k odstranění základní trhliny mezi duchem a přírodou, která tak trápila západní křesťanskou kulturu."
Watts, Alan W.: Příroda, muž a žena, Olomouc, Votobia, 1997, str. 16-18)
