home galerie nové články archiv speciál roz.hovory komentáře autoři english
Festival Nová Média 2003, Cheb
(15.-18.10.) Skvělá akce pro všechny duší mladé
A je to tady ! To, nač mnozí z Vás netrpělivě čekali. Slibovaná reportáž z chebského festivalu. Nebude nakonec možná tak rozsáhlá, jak se předpokládalo, ale snad Vás potěší. Neboť jestli je Radikála o něčem společném pro všechny, pak to bude právě potěšení.
Festival Nová Média se koná každý druhý rok v krásném západočeském městě Chebu. Věnuje se umění využívajícímu „nové technologie“, videoartu a performance. Zdá se však, že se každý rok jeho tvář mění. Jak řekl při slavnostním začátku jeden z ředitelů festivalu Josef Vomáčka (Rudolfinum Praha), každý ročník je lepší a víc a víc se mu líbí.
2003 byl můj první, ale mé nadšení téměř nezná mezí. Musím se zmínit hlavně o skvělé atmosféře města a komunity účastníků, kterých mohlo být podle mého odhadu 100. Vedení pořádající galerie G4 (jediné státní fotogalerie v republice) není výjimkou. Schopní pánové a milé dámy nám vždy vyšli vstříc, i když to někdy bylo na hranici jejich možností. Zde se můžete podívat na předběžný program, vypracovaný asi 2 dny před začátkem. Vzhledem k tomu, že z provozních důvodů byla letos Nová Média sloučena s Jazz Jamem Cheb, mohli jsme si užívat spoustu muziky, které většina z nás soukromě vůbec neholduje, což nám někdy trochu lezlo na nervy.
Hlavním stanem byl bývalý městský pivovar. Tam vytvořilo velké množství studentů českých vysokých uměleckých škol
(a jedné střední ) spoustu skvělých, úžasných a báječných expozicí. Někteří malovali svá díla přímo na místě.
Studenti spali v tělocvičně místní ZŠ, což mělo nádech návratu na základku. Když jste se v noci přiloudali do této místnosti, tísnili se v nevelké cvičebně na žíněnkách po jejích okrajích spící i bdící mladí umělci a nad nimi nehnutě visely kruhy. Paráda. Akorát tam byla celkem kosa, to jsem si zkusil jen v dece jednu noc a pak jsem se nasomroval k Mainerovi do penzionu, protože to se fakt nedalo vydržet, ještě že všichni měli spacáky, jinak to pro ně mohlo být hodně nepříjemné.
Oceňuju, že se nám tam neztratil atelierový foťák ani nic jiného. Kdyby jen takoví slušní lidé byli všude na světě…
Ale vezměme to po pořádku : večer ve středu 15.10. nás hned po vernisáži Lucie Svobodové vyvedl mladý hlídač v obleku z divadla, kde jsme se pohodlně usadili, abychom si poslechli Idu Kelarovou a Laco Decziho s jeho newyorskou kapelou. Nezbyly na nás volňásky, přesto jsme se tam nakonec dostali díky intervenci na nejvyšších místech, paní Kelarovou jsme už ale nezahlédli ani koutkem oka.
Ve čtvrtek 16.10. se konalo slavnostní přijetí vystavujících u starosty Chebu. Moc sympatickej pán, škoda jen že neměl víc času. V pět byla vernisáž v odsvěceném kostele sv. Bartoloměje, který se mi zdál velmi krásný.
V půl osmé vypukla v pivovaře vernisáž všeho toho co tam studenti i renomovaní profesionálové nainstalovali, namalovali nebo spáchali. Pak hrál Pavel Fajt a s ním ostatní bubeníci. Bohužel do toho v tak hojném počtu nedávali dostatek improvizace nebo čím přesně to bylo, ale mnoho lidí se shodlo, že jim to přišlo strojové, bez srdce… Kdyby hrál jen jeden nebo dva, bylo by to určitě super. Ale našel jsem silné momenty, kdy mě jejich proud úderů strhnul do kosmické imaginace.
Zároveň s bubeníky hráli v patře Roxor. Maskovaní muži z AVU a VŠUP. Tato kapela byla zase naopak všemi vysoko ceněna. Docela by mě zajímalo proč, byl jsem tak utahanej a tak mě bolela záda, že mi jejich hluk čistě vadil. Maďarští Tropical Transform, kteří Fajtův Slet bubeníků vystřídali byli celkem fajn. Pak následovala taneční party, kterou si asi nepamatuju. Škoda že člověk vydrží fungovat jen omezeně dlouho.
V pátek ráno jsme se šli podívat na Západočeskou univerzitu na kolegu z FaVU, pana magistra Fajnora, který přednášel o tom, co se dělá na naší fakultě v oblasti „nových médií“. Mluvil dobře, ale až po nějakých 40 minutách, co se mu nedařilo rozchodit techniku. To nás ale docela bavilo pozorovat, musím škodolibě poznamenat.
Pak dávali Fridu, kterou většina z nás už viděla a navíc se to s něčím krylo, takže jsem tam nešel. Nejvíc mě mrzí, že jsem prošvihnul autorská promítání britských artfilmů. Britové byli moc fajn a hlavně nás dokonale mátli svým vzhledem. Nejprve jsem toho nejmladšího z nich mylně pokládal za nějakého pražského malíře, když jsem si všimnul, že nerozumí česky, došlo mi, že z Prahy nebude. Zmocnila se nás ale s Martinem iluze, že jsou to Norové, o kterých byla řeč, že se na festivalu mají také prezentovat, shodou okolností v podobný čas jako Britové. Když na nás jeden z dotyčných na náměstí udělal nevídaný „normanský“ posunek „znám tě námořníku, jó jó“ notnou chvíli jsme se smáli. Leč Norové to nebyli, jak jsem zjistil večer po své performance na koncertu dalších jazzových hvězd. Přisedl jsem si k milým cizincům ke stolu a jal se oprašovat středoškolskou němčinu ( kterou jsem již dva dny mluvil s německou performerkou Barbarou Proksch ), v domnění, že přece…..Německo by mělo být kulturně Norsku blíž než jiné země, jejichž jazyky nějak ovládám. „Ist es hier frei, bitte, kann ich ?“ „Pardon ?“ „Oh yeah, it 's free. Ouha, že by přece jenom jaksi historicky to Norsko… „Sprechen Sie deutsch ?“ „No german.“ Hm, tak uvidíme, jak se v Norsku mluví anglicky… A tak jsem konečně odhalil jejich pravou národnost.
Následovala dlouhá noc s mainerovci, bavili jsme se dokonale, zejména díky blesku Metz a televizi na pokoji v penzionu.
V sobotu jsme se rozjeli domů a nezažili tak, jak funguje Optophon Barbary Proksch. Druhá velká chyba. Nicméně jsme byli plní dojmů a skvělých zážitků. Moc se nám to líbilo a těšíme se za dva roky na další ročník !
Slyšel jsem názor, že se z NM postupně stává z původní prezentace profesionálů čím dál tím víc festival studentů. Vím, že na NM jezdili studenti z FaVU už před lety, ale hlavně za tímto názorem vidím trochu postesknutí od profíků : „je to sice příjemné, ale študáci nám postupně shazují kredit“. A to mi přijde trapný. Smíšenost profesionálů a amatérů, studentů a mistrů par excellence je přece skvělá ! Proto také na Radikále nemají jména autorů takové postavení jako díla samotná…
Napište také své zážitky z Chebu !
Petr Brožka - Kaprun, Pražákův palác, Brno
Ať žije SNBoarding, let´s make fun !
Před nějakým časem jsem shlédnul výstavu kamaráda Petra Brožky, absolventa FaVU u docenta MgA. Petra Kvíčaly.
Obrazy nesou pečeť svého autora, kluka se kterým je sranda a který prošel Kvíčalovou školou.
Ačkoli se sluší poznamenat, že se spolu s P. Ryškou nejvíce vůči tomuto vlivu (nevědomky ?) vymezuje.
Myslím, že kritickou stránku zastoupí slova konzervativního oblíbeného Kokoliova stážisty Zbyňka Linharta :
"To pro mě není Malba. To je vybarvování."
Foto: Jan Mahr, časopis Umělec 1/2003
© Copyright Radikála 2003
