home galerie nové články archiv speciál roz.hovory komentáře autoři odkazy english
Interview s Tomášem Vaňkem
spíše první ochutnávka tohoto dlouhodobého projektu
Radikála: Zajímáš se o politiku ?
Tomáš Vaněk: Zajímám, kupuju si noviny, komentuju neustále...
Radikála: Věci veřejné...
Věci veřejné... Nemůžu říct, že jsem v tomto nějak aktivní a důslednej, ale třeba poslední dobou si říkám i občas kamarádům, že je škoda, že tu není žádná silná liberální strana v našem spektru...
Radikála: Postrádáš ji tady ?
Ano, postrádám. Už kvůli tomu, aby se silněji rozvířila společenská diskuse o problémech, ať už jsou to drogy, homosexuálové, cizinci, nacionalismus a podobné věci - tak o tom mluvit intenzivněji, radikálněji, důsledněji. Mám pocit, že jak pravá tak levá strana politického spektra, zaujímají jakoby radikální postoje, které jsou spíše zájmově stranickými názory a dost společensky uhlazený, neřeší problémy z jejich podstaty, ale teď jsem příliš nekonkrétní...
Radikála: Co si myslíš o tom, zpracovávat tohle v umění, ty věci veřejný. Nebo děláš to ? Co si o tom myslíš osobně u sebe ?
Vyloženě se na to nesoustředím, nedělám politicky angažovaný věci. Sice na to občas myslím, jak zpracovat některé osobní reakce, pocity na to co se děje, jak být správně angažovaný vůči těmhle věcem, ale nenašel jsem dosud funkční formu, kód jak s tím pracovat. Jak jsem Ti třeba říkal, že jsem byl na Berlínským bienále, tam jsem viděl pár, jakoby politických věcí, výzkumů, například jeden umělec připravil letáček s adresama všech amerických ambasád po celým světě kde jsou umístěný, spolu s nějakými výkřiky, přiznávám, že jsem tomu úplně nerozumněl, ale přišlo mi to prostě jako politicky angažovaný postoj, který mě ve výstupu skrze galerii připadá v rámci prezentace umění strašně formální, že nic nezmůže. Před dvěma roky jsem udělal akci, která nakonec vyznívá politicky, při čemž jsem nedával důraz na to, že je to především politická věc. Odbrušoval jsem sprejerský tagy na zdech vrtačkou s ocelovým kartáčem, tak jak se sprejují tak stejně jsem je odbrousil, kresba byla odstraněna, stopa zůstala viditelná. Na ulici, což byla vlastně reakce na zákon, že sprejeři můžou dostat až osm let budou-li dopadeni. V podstatě to byl prvoplánovej nápad jak reagovat, jen se nedivit, že to je to krutý vůči ..., nebo že to není směrodatný v hodnocení týhle aktivity...
>>Zde<< možno stáhnout soubor s upravenou verzí celého živého rozhovoru
>>Zde<< je možno sledovat online zmatek/roz.hovor R č.3
5 vernisáží aneb Brno žije
fotoreportáž
Ve čtvrtek, 15.4.2004 dělala Brnu čest především státní instituce, Dům Umění, připravila totiž na ten den rekordní vernisážový maraton hned tří výstav.
Pan doktor Horáček mě trochu vylekal, když děkoval návštěvníkům HouseOfArtu za odvahu zúčastnit se ho, ale nejednalo se o varování před brutal artem, jen o výraz slušné vděčnosti, že i přes krásné počasí má tento kamenný dům plno. A nejdřív se zpívalo. Kvalitní hudební zážitky pro nás v D.U. připravili!
První z výstav byla věnována malbě již nežijícího Miroslava Pánka. Pan doktor Valoch , který výstavu připravil z autorovy pozůstalosti řekl, že se jedná o opomíjeného prvního českého tvůrce lyrické abstrakce, mezi jehož druhý způsob tvorby patřila figurace a popsal politické potíže Pánkova uměleckého života.
Před úvodem druhé výstavy zazněl madrigal Bohuslava Martinů v podání dua houslových virtuosů. Také výstavu Tomáše Lampara, umístěnou v prvním patře uvedl Jiří Valoch. (Zajímavé je, že když třicetiletý autor zemřel před padesáti lety, dnes se o něm mluví jako o osmdesátiletém, kdežto živý třicátník je stále mladší...) Tento účastník pražských Nejmladších dosahuje v kresbě, která není Valochovými domácícmi vodami, mimořádných výsledků. Měli jsme možnost se o těchto slovech přesvědčit a jsou zcela oprávněná! Vizionář Lampar, rozsvěcující Lampy svými lineárními malbami vypadal stydlivě, ale přesvědčivě.
A opět se pod vedením sbormistra Oldřicha Hlouška rozezpíval pěvecký sbor Antea. Janáček jim slušel.
Před třetí vernisáží v patře jsme si prohlédli v Galerii Jaroslava Krále skvělého Pánka. Místy jako v muzeu, ale nakonec nás uchvátil...etnoparáda.
Najednou se zdálo, že lyrická abstrakce je všude, i na šatech dam...
Ještě než byla zahájena, prohlédli jsme expozici s názvem Hot Destination/Marginal Destiny II, jejíž účastníky jsou Cyril Blažo (Bratislava), Rafa Bujnowski (Wadowice), Tomáš Hlavina (Praha), Šejla Kameri (Sarajevo), Pavel Kopřiva (Kamenický Šenov), Little Warsaw (Budapesť), Ján Mančuška (Praha), Pavel Mrkus (Toyama), Barbora Přidalová (Brno), Pavel Ryška (Brno).
Tomáš Lampar, Procházkova síň
Starobrno nebo cigárko k závěru vlastní vernisáže... Lhostejní? Krásní nihilističtí pávi? (Pávice)... Čert aby se v nich vyznal!
Protože jsme se v tom opravdu nevyznali šli jsme raději pryč. (vtip)...(neboť jasným jmenovatelem aktuálního jest zábavné čili humor) XXX
Inu ve skutečnosti jsme spěchali do galerie Brno na "Akryly a figury" Jiřího Načeradského. Přišli jsme o úvodní proslovy, ale zato chlebíčků, jako ostatně obvykle, jsme v této soukromé galerii našli spousty. Mistr Nové figurace prý přestal po 50ti letech kouřit. Setkal se v Brně se svými bývalými studenty ze zdejší výtvarné akademie a byl, jako obvykle, šarmantní a elegantní. Skuteční lidé ty namalované bezvadně doplňovali...
Cestou na závěrečnou vernisáž na Kamence (v Kamenné kolonii) jsme uviděli náhrobek. Ano, Brno letos přišlo o Vaňkovku...
Pro nezasvěcené : Kamenná kolonie je unikátní na lomu vyrostlá osada domků rozkládající se na pravém břehu Svratky. Je pověstná svou bohémskou komunitou. Psi, ženy, víno, zpěv, umění, také hospic, všechno je na Kamence... V místní hospodě byla k vidění výstava mladých malířů, převážně studentů FaVU, lokace Údolní. Collection "North" (Sedlaczek, Vičanová, Tichotová, Mandelíková, Rossová, Stratil).
Vít Soukup - Republika
Od 7.4.2004, Café Steiner, Obilní trh, Brno
Václav Stratil poslal jednu větu : "Mějme ho rádi." Či tak nějak.
© Copyright Radikála 2004